Prázdniny rychle utekly a nás čekal nástup zpět do školy. Navíc jsme se nevraceli na dolní, ale přestoupili na horní, tedy II. stupeň. To už něco znamená…, například to, že už jsme skoro dospělí a tím pádem se může paní učitelka s námi odvážit podniknout nějaké to dobrodružství. Možná, že pro někoho může být takové dobrodružství lovit krokodýly v Amazonii nebo krotit divoké mustangy na prériích v Americe, ale taková dobrodružství by nemohla společně podniknout celá třída. „Není důležité, co děláš, ale s kým to děláš,“ říká náš tatínek, a proto musel naší třídě stačit společný výlet do Fryštáku.

Vlastně to ani nebyl výlet, ale speciální kurz, kde jsme se měli víc poznat a stát se lepšími kamarády. Cesta autobusem rychle uběhla a za chvíli už jsme byli ve Fryštáku na náměstí, kde už čekali naši instruktoři převlečení za horolezce. Přivázali nás potupně k lanu a společně jsme vyrazili k naší základně. Abychom se dostali dovnitř, museli jsme i se zavazadly vylézt po žebříku do druhého patra. Pak nám ve dvojicích svázali nohy a takto jsme chodili po celé budově a odpovídali na otázky. Následovalo ubytování a pak už celý den zajímavých her a aktivit. Nejvíce se nám líbila kostymérna, kde jsme si vybrali kostýmy k našim skvělým scénkám, které dokonce postoupily až na známý filmový festival a byly natočeny místním kameramanem. Druhý den nás chtěli trochu postrašit, a tak si pro nás připravili pevnost DIS. Všichni samozřejmě uspěli a získali část pokladu J  Každý večer jsme shrnuli celý den při rituálu, kdy každý mohl říct, co se mu líbilo nebo nelíbilo, za něco poděkovat, říct svůj názor…

Třetí den jsme hráli ještě hry, ale čekalo nás hlavně BALENÍ, ta nejhorší věc za ty tři dny. Všechno ale jednou skončí, s tím jsme se museli smířit i my při závěrečné prezentaci fotografií. Pak jsme se vraceli domů plní zážitků a dojmů.

Lili Ondrášová