Toto pondělí nebylo obyčejné. Asi první pondělí v tomto roce, na které se většina z nás těšila.  Bylo pondělí 23. dubna a my jsme vyráželi na “Orientační dny” do Fryštáku.

Jelikož už jsme ve Fryštáku byli v 6. třídě, čekali jsme něco speciálního. A nebyli jsme zklamáni: Na zastávce na nás čekaly dvě osoby v bílých pláštích a křiklavých parukách a dělaly s námi řadu testů. A protože to byly vědkyně štěstí, zkoušely, co všechno vyvolá u lidí štěstí. Nejdřív to byl obyčejný pozdrav. Nicméně naše vědkyně potřebovaly zjistit, jak se chová jejich nový preparát známý jako skittle… teda “pilulky štěstí”. A nakonec posilněni pilulkami jsme vyrazili do ulic rozdávat lidem kartičky štěstí. Výsledky byly smíšené, někteří lidé by potřebovali naše pilulky.

A s tímto zjištěním jsme se vypravili do Domu Ignáce Stuchlého (DIS). Odložili jsme si věci a začalo představování. Zjistili jsme, že naše vedoucí se jmenují Hanka a Marie a k našemu velkému překvapení nemají zelené nebo růžové vlasy. Udělali jsme si jmenovky (některým z nás nevydržely ani pět minut), ubytovali jsme se a vyrazili na první hru. Obří pexeso plné lodí. Po tom následovalo pro změnu pexeso :-D, ale tentokrát pantomimické. Po pexesech jsme hráli na obry, čarodějnice a trpaslíky. To je lidské kámen, nůžky, papír: obři honili trpaslíky, trpaslíci čarodějnice a čarodějnice obry.

Následně jsme se přesunuli do naší klubovny a Hanka nás seznámila s pravidly DIS, odebrali se na dobrou večeři a zpět do klubovny.

V klubovně jsme se dozvěděli, že zrovna dnes se měl konat ve Fryštáku světoznámý filmový festival. A protože se nikdo neobjevoval vzali jsme to na sebe. Rozdělili jsem se do skupin, dostali jsme žánr, šli se převléct do kostymérny a začali nacvičovat. Po hodině jsme ukázali naše ztvárnění “odborné porotě”. Následovalo každodenní zhodnocení dne při svíčkách a šli jsme spát.

Noc pro některé z nás nebyla nejlepší, protože přímo před našimi okny, která neměla žaluzie ani závěsy, byla pouliční lampa. Všechno to ale spravila snídaně a rozcvička “ponožkovaná”. Cílem bylo sundat ostatním ponožky a nenechat si sundat svoji :-D.

Rozcvička nás nakopla, a tak jsme se šli seznámit s velkou hrou ŽIVOT.  To byla simulace našeho života. Mohli jsme studovat, mít rodinu a přátele, pracovat, cestovat, vyzkoušet štěstí v kasinu, ztišit se v kapli, vlastně to, co bychom dělali v reálném životě. Svou roli tam sehrála i vůle Boží, nebo OSUD chcete-li.

Toto dopoledne jsme stihli prožít 30 let našeho života. Trochu jsme to probrali a odebrali se k obědu.

Po obědě jsme v klubovně probírali vztahy a ideálního partnera.

Potom jsme šli ven na louku za Fryštákem, kde se z nás staly mnohonožky. Naším úkolem bylo poskládat určitou formaci (mnohonožku) a v této formaci proběhnout vyznačeno trasu. Každá mnohonožka byla bodově ohodnocena. Na konci jsme byli po právu zničeni, ale byli jsme nejlepší ze všech, kteří tuto aktivitu dělali před námi – většina zvládne kolem 300 bodů, my jsme dali 430!

Vrátili jsme se na DIS a tam zrovna probíhaly speciální aktivity: byla otevřená horolezecká stěna, just dance a slaňování z druhého patra. Někteří odvážlivci dokonce slaňovali hlavou dolů!

Po večeři jsme se shromáždili u schodů a začala velká hra jménem pevnost DIS. Většina z vás zná pravděpodobně francouzský klon pevnost Boyard. Naším úkolem bylo splnit co nejvíce úkolů, které nám zajistí indicie, ze kterých uhádneme slovo, které otevírá truhlu s pokladem. Heslo jsme uhádli – poklad je náš!

Následovalo zhodnocení dne při svíčkách a zasloužený odpočinek.

Po probuzení a snídani jsme měli rozcvičku. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, dostali jsme spoustu papírových koulí a naším úkolem bylo dostat co nejvíc koulí na druhou stranu. Tým, který měl na konci míň koulí vyhrál.

Po rozcvičce jsme si museli uklidit pokoje.

A následovala poslední aktivita. Dozvěděli jsme se, že pohádková říše je v ohrožení. Že už se na pohádky zapomnělo. Každý člověk v týmu dostal zadané jméno pohádky a musel nakreslit, o jakou pohádku se jedná. Naštěstí jsme na pohádkách vyrůstali, a tak jsme znali téměř všechny. Pohádková říše byla zachráněna.

A nastal čas loučení, museli jsme jet.

Děkujeme všem za úžasný pobyt, který nám pomohl vidět některé věci jinak, víc spolupracovat a víc se kamarádit.

Michael Rob, 8. třída