V pátek uslyšeli naši páťáci naposledy zvonění školního zvonku na 1. stupni. Protože se s námi někteří loučí, vyrazili jsme na závěr školního roku do Nivnice, abychom si ještě společných chvilek naplno užili. Děkuji rodičům, kteří děti na druhý den rozvezli do svých domovů a děkuji dětem nejen za skvěle prožité výlety, ale za skvěle prožitý celý školní rok – byli jste pracovití, snaživí, kamarádští, v hodinách velmi ukáznění. Učit v takové třídě je vždy potěšením. Přeji vám, ať tyto dobré vlastnosti i nadále rozvíjíte a ať se vám s Boží pomocí daří.
Štěpánka Kachníková, třídní učitelka
Děti napsaly plno ohlasů, tady je aspoň něco:
Výlet do Nivnice byl úžasný. Krytý bazén byl docela prostorný a hlavně voda byla teplá! Těšila jsem se na opékání, které bylo taky fajn. A ty špekáčky byly výborné! Taky jsme se procházeli po Nivnici všude možně. Nejvíc se mi líbila rozhledna, u které jsme hráli Hu-tu-tu-tu. Večer nám u ohně hrál Kája na kytaru a to se mi moc líbilo. Spaní bylo pohodlné. Ráno jsme snídali moc dobré vdolky s višněmi. Prostě stručně jasně výstižně: Nejlepší výlet všech dob! Silvie
Nejdříve jsme se ubytovali, odložili jsme si věci a paní učitelka nám přinesla vdolky a horký čaj. Najedli jsme se a vydali se po památkách. Naší první zastávkou byl kostel Sv. Andělů strážných, kde probíhala adorace a kde jsme se přivítali s otcem Zdeňkem. Odtud jsme šli do nadačního domu, tady nám paní Iva povídala o historii Nivnice, v sousední knihovně jsme si mohli nakoupit suvenýry a pak jsme vyrazili do Bartkova mlýna. Tady nás čekal pan Jiří Čejka, který nás provedl mlýnem a dovolil nám natrhat si třešně a vyfotit jeho kočku. Odtud jsme vyšli na nivnickou rozhlednu pokochat se pohledem do okolí. Nedaleko je kaplička Nejsvětější Trojice a velká louka, na které jsme si zahráli Hu-tu-tu-tu a povídali si. Pak už jsme spěchali do krytého bazénu. Pod pergolou si dali někteří výbornou kyselici. Navečer jsme odešli na faru natrénovat si písničky na večerní mši svatou a čekat na našeho skvělého, vtipného průvodce z Prahy – Káju. Ten s námi při mši zpíval a hrál na kytaru. Po mši nám otec Zdeněk rozezněl nad hlavami kostelní zvony – to byla sláva! Po mši jsme opět vyrazili do bazénu, opékali jsme špekáčky a zpívali jsme s Kájou táborové písničky. Zvládli jsme i malou noční stezku odvahy s pokladem. Ve 23 hodin jsme měli jít na kutě a tak jsme se rozdělili na dvě skupinky – no, jak říká paní učitelka – DIVOČINU a KLID. Venku spali Jirka, Jožka, Maruška, Jakub a já – Marky. Celou noc s námi bděl a přitápěl v krbu strýc Smetana. Ten KLID usnul brzo. A ta DIVOČINA? Ta usnula asi ve dvě v noci a tak se nedivte, že Jakub, Jirka a já – Marky, jsme zmeškali Kájův odjezd do Prahy. Maruška a Jožka se s ním rozloučit stihli, Maruška mu dokonce zahrála na piano. Po snídani jsme si ještě pohráli, lovili jsme pulce v jezírku a kolem desáté jsme se rozjeli domů a užívali si zbytek soboty.
PS: Nivnice překonala Prahu! Marky
Nejdříve musíme poděkovat rodině Kachníků a Smetanů za přípravu a ubytování. Také otci Zdeňku Klimešovi, který nás uvítal v kostele Sv. Andělů strážných, dále pak paní Ivě Hladišové, která nám o Nivnici pověděla vše, i panu Jiřímu Čejkovi, potomku mlynářů, kteří pracovali v Bartkově mlýně, kde se údajně narodil Jan Amos Komenský. Také paní učitelce, že nás zavedla na rozhlednu. Celý výlet byl díky těmto lidem nádherný. Jožka
