Když se ve třídě už nedá skoro ani nadechnou, teploměr atakuje třicítku a sluníčko nás pálí i přes zatažené žaluzie, žáci pochopitelně prosí, abychom se šli učit ven.

Jenže to je pro učitelku těžká věc. Dá se vůbec venku učit? Budou mě poslouchat? Nebude je rozptylovat všechno, co se tam děje? A co se vlastně učit? Nebudou si rodiče stěžovat, že se místo učení flákáme venku?

Oni ale umí tak krásně prosit… a tak jsme to zkusili. Každý si vybral knížku ze školní knihovny, která se mu zamlouvala, a usadili jsme se ve stínu na hřišti před školou. A byla to perfektní hodina! Všichni poctivě a v klidu četli, nikdo se nenechal ničím rušit a nakonec nejen že nám bylo příjemně na těle, obohatili jsme se i duševně, protože jsme objevili spoustu skvělých knížek. Mnozí si pak knížku půjčili i na doma a mé pedagogické srdce skutečně zajásalo 🙂

Jana Sovišová