Konečně to přišlo! Konečně jsme dostali příležitost zopakovat si pobyt u salesiánů ve Fryštáku.
Poprvé jsme u nich byli už v 6. třídě, a protože vzpomínky zůstávají i po letech intenzivní, rádi jsme se
znovu vydali na místo činu:-) Tradičně nás instruktoři Lukáš a Mára vyzvedli už na náměstí ve
Fryštáku, kde rovnou začal i program. Kluci se pro nás na tyto tři dny (16. – 18. února) stali průvodci
nejen v Domě Ignáce Stuchlého, ale také našimi budoucími životy. Téma kurzu totiž znělo „Co ze mě
jednou bude?“ Pomocí rozmanitých her se nám instruktoři snažili ukázat podstatu lidského života, ať
už se jedná o hodnoty, lidské vlastnosti nebo např. fungování trhu práce. I když to zní možná
akademicky, zbyl prostor i na hry oddechové, většinou pohybové. První večer nám zpestřili filmovým
festivalem, jehož aktéry jsme se všichni stali, druhý večer se nesl ve znamení temnoty – se
zavázanýma očima jsme ve tmavé místnosti vstřebávali příběh slepé dívky Helenky Kellerové. Mezi
jednotlivými částmi jsme dostali i svůj osobní prostor, který každý využil po svém. Většina třídy
využila i možnost slaňování z druhého patra a lezení na horolezecké stěně. Každý den jsme
zakončovali typicky „po fryštácku“, tedy při večerním rituálu. Sice dobrovolně, ale vždy všichni jsme
se na úplném konci dne setkali v kapli při společné modlitbě. Odjížděli jsme nadšení, povzbuzení a
v kolektivu stmelení, za což patří díky nejen instruktorům, ale i paní ředitelce, která nám pobyt
schválila.

A co na to samotní deváťáci? Zde jsou dojmy alespoň některých z nich…
Krásné zážitky a vzpomínky: mše, instruktoři Mára a Lukáš, kteří vymysleli i pro tak malou třídu (a to
nás jelo jen 70 %:-) výborný program, který pojal všechno, co jsme očekávali. Navíc to dostalo ještě
jeden aspekt, jako třída jsme se stmelili.
Ve Fryštáku se mi líbilo, program byl dobře připravený a všechny hry byly super.
Líbilo se mi slaňování i všechny hry, co jsme tam hráli.
Líbil se mi skvěle připravený program a milí instruktoři. Jsem také rád, že výlet proběhl bez
jakýchkoliv problémů.